Jeden den v životě školy jako trvalý projekt (Postřehy z DigiPořadu)
Malá škola s velkým srdcem
První dubnový čtvrtek působí zámek v Dolní Rožínce poněkud opuštěně. Žáci základní školy, která v něm sídlí, mají velikonoční prázdniny a tak místní chodby a třídy zejí prázdnotou. Škola ovšem zcela prázdná není. Její duch tady stále žije díky vedení školy a zejména zdejším učitelům a učitelkám, se kterými se v tento sváteční den potkáváme, abychom společně vymysleli obsah dalšího dílu Digipořadu. Základní škola v Dolní Rožínce není co do počtu žáků velkou školou, má ale velké srdce, což se ukázalo už během naší první schůzky a potvrdilo poté, kdy se do ní vrátili tamní žáci a žákyně.
DigiPořad aneb ukázky cest k digitálním kompetencím
Při natáčení na školách nám jde mimo jiné o to, dát učitelům a učitelkám volnost nejen při výběru tématu, které je zajímá a které chtějí se žáky realizovat, ale též při návrhu obsahu, cílů, výstupů, zpětné vazby, hodnocení atd. Chceme, aby si svůj detailní plán sestavili sami. Nezasahujeme jim do jejich scénáře, neříkáme jim, co je a není vhodné, jakou metodiku či technologie mají používat. Pouze s kamerou zachycujeme celou atmosféru a průběh konkrétního setkání se žáky s mými komentáři, bezprostředně reagujícími na situace, které při natáčení nastanou. Snažíme se ukázat, jak to doopravdy ve výuce s využitím technologií vypadá, tedy nejen to, jak dobře v něm žáci a žákyně rozvíjejí všechny různé kompetence včetně těch digitálních.
Tento přístup má svá rizika. Může odhalit řadu nedokonalostí, ale je to na škodu? Domnívám se, že nikoliv, spíše naopak. Na škodu by bylo, kdybychom učitelům a vedení škol od začátku radili, jak to mají dělat, jak mají být všestranně (nejen digitálně) gramotní. Pokládám si otázku, kteří ředitelé a učitelé by s námi do takovéhoto projektu šli? A pokud přece jen nějakým zázrakem ano, zda by to dělali rádi. Hlavní cílem DigiPořadu je ukazovat příklady dobré praxe při využívání digitálních technologií, ale také cesty, které k nim vedou.
Jeden den v životě školy
Na úvodních schůzkách představujeme školám 4 témata, kterými jsou: AI, Digitální wellbeing, 1 aplikace / 2 generace, Škola 2.0 (detailně jsou popsány v předchozím článku k DigiPořadu), a necháme je přemýšlet, ve kterých z nich, pokud sami nepřijdou s vlastními, se nejlépe uvidí a mají chuť ho se žáky vyzkoušet, ať už poprvé nebo navázat na již dříve realizované aktivity.
Učitelům a vedení základní školy v Dolní Rožínce se líbílo téma Škola 2.0 (prezentace školy prostřednictvím sociálních sítí a webu 2.0). Diskuze, jak to udělat u nich, se však netočila kolem volby vhodné sociální sítě, řešil se v ní konkrétní formát a forma. A vznikl nápad zachytit jeden den v životě školy prostřednictvím fotografií ve formě celodenního projektu.
Projekt jako stvořený pro závěrečný ročník
Kdo by se měl dokumentace jednoho dne zhostit, mělo vedení školy společně s učiteli jasno poměrně rychle. Všichni se shodli na tom, že tento úkol je jako stvořený pro žáky a žákyně devátého ročníku. Ti se při něm zdokonalí v celé řadě schopností, vedle digitálních především v těch lidských (Lidské schopnosti jako klíč k budoucímu úspěchu).
Kdy jindy by se žáci základní školy měli naplno věnovat školním projektům než v průběhu druhého pololetí závěrečného ročníku svého studia? Během projektů jako je tento se naučí trochu něco jiného než co se po nich vyžaduje u přijímacích zkoušek na střední školy, a kromě toho mohou pro sebe objevit nové a nečekané příležitosti.
Vedení projektu, organizace, a týmová spolupráce
Po zhlédnutí DigiPořadu o jednom dni na základní škole v Dolní Rožínce by divák mohl snadno dojít k závěru, že nejdůležitější na celé aktivitě je její výsledek, tedy nástěnka s tištěnými fotografiemi na chodbách školy, která je v závěru dokumentu vidět, nebo sestavené fotoalbum z těchto fotografií online.
Důležitější než samotný výsledek je však cesta, která k jeho dosažení vedla.
Snahou našeho dokumentu bylo mimo jiné ukázat žáky a žákyně na této cestě a také to, jak se jim na ní vedlo. Že byla nakonec úspěšná je dáno především kvalitním vedením celého projektu, organizací a týmovou spoluprací všech jeho členů z řad žáků, a v neposlední řadě také zastřešením celého projektu a jeho podporou ředitelem základní školy, Pavlem Špačkem, mající roli projektového sponzora.
Důležitost reflexe pro úspěšnost projektu
A je tu ještě jeden neméně důležitý aspekt, bez nějž by jakýkoliv projekt nemohl být úspěšný. Tím jsou pravidelné reflexe celého týmu, jak v průběhu projektu, tak i po jeho skončení, ve kterých se především řeší, co se povedlo i to, co nefungovalo a příště se musí změnit. V Dolní Rožínce tyto reflexe moderoval žák, který jednotlivé podtýmy během projektu vedl, což je bezesporu ten nejlepší možný scénář.
Jedním dnem to nekončí
Na počátku byla myšlenka s cílem zaznamenat prostřednictvím fotografií jeden školní den. Co kdyby se ale z jedné akce stala tradice?
Každý školní rok by žáci a žákyně 9. ročníku dokumentovali pomocí fotografií jeden den v životě své školy. Přesně to napadlo ředitele a učitele při přípravě projektu o jednom dni na základní škole v Dolní Rožínce a rozhodli se, že tuto svou vizi uskuteční.
A kdo ví, třeba nezůstanou jen u fotografií, ale časem je doplní o krátká videa nebo i další multimediální obsah. Držme jim palce, aby se jim jejich vizi podařilo naplnit. Mají k tomu všechny důležité předpoklady: nadšené žáky, učitele a vedení. Ti všichni dokazují, že i na malé škole dokážete dělat velké věci.
Související články
